Fashion Revolution Day

myy

Víte, co je dnes za den? Dneska můžete pokládat nepříjemné otázky. Komu? Vašim oblíbeným značkám. Proč? Protože není vždy všechno tak, jak se to tváří. Fashion Revolution Day je tu od toho, aby se PR oddělení a social media manageři značek připravili na pěkné grilování.

O co jde?

Fashion Revolution Day je mezinárodní kampaň, která si klade za cíl udělat módní průmysl o něco lepší. Takový, aby byl krásný nejen na pohled, ale také uvnitř. Aby byly textilní společnosti více etické, aby se transparentní politika stala normou a vývoj udržitelný. Fashion Revolution Day je den, který se přezdívá jako 11. září módního světa, ať už zní jakkoli zvráceně porovnávat světové katastrofy. Připomíná se jím tragická událost minulého roku, kdy se v bangladéšské Dháce zřítila továrna na textil a v jejich troskách zemřelo přes tisíc lidí. Další dva a půl tisíce zůstalo s trvalými následky. Na vině bylo bohužel vedení fabriky, které i přes praskliny ve zdech a prokazatelnou porušenou konstrukci budovy (textilní dílna s opravdu těžkými stroji se nacházela až v osmém patře a zaměstnanci firem v nižších patrech měli ten den dokonce zakázáno jít do práce) donutilo své dělníky pracovat. Tragédie rozhodně nebyla první a bohužel ani poslední, ale stala se jakýmsi spouštěcím mechanismem – média a neziskové organizace se pustily do velké kampaně za sociální odpovědnost firem, které často na podmínky továren, ve kterých se šijí jejich zakázky, s prominutím kašlou.

Pokud se chcete o této problematice dozvědět víc, je Fashion Revolution Day dobrý den proto, abyste se začali zajímat. Nedělejte to však jenom kvůli jedné akci nebo proto, že o ní dneska píšou všechny vaše oblíbené blogerky (ehm). Udělejte to kvůli tomu, aby byl náš svět zase o něco lepší (bez patosu).

Jak se zúčastnit?

10150576_524154407696372_7947196997639198551_n

V České republice je ambasadorem Fashion Revolution server Fashion MAP. Letošním tématem je otázka „Who made my clothes?“. Byla to žena, muž nebo dítě? Jak se jmenoval nebo jmenovala? Dostal/a řádně zaplaceno? Ptejte se.

Vyfoťte se v oblečení naruby, otagujte #insideout a jménem značky, od které pochází, a nasdílejte na sociální sítě. Odpoví značky na všetečné otázky?

Víte kolik litrů vody se spotřebuje na jedno bavlněné tričko?

Jestli už jsme vás pro udržitelný rozvoj zapálily, tady máte další čtení a dívání:

Zasoutěžit a přitom si prohloubit své sociálně odpovědné povědomí si můžete třeba se ZOOTEM v jejich kvízu. Chcete-li zodpovědně nakupovat online, nainstalujte si aVOID plugin, který vám na e-shopech jako Amazon, Asos nebo třeba Macys označí ty výrobky, které byly vyrobeny s využitím dětské práce. Jestli měly značky na „vysvědčení“ samé jedničky nebo naopak skoro propadají, se můžete přesvědčit na Free2Work pod záložkou Apparel. Výzkum o extrémně nízkých minimálních mzdách od organizace NaZemi si přečtěte tady.

Na co se ptají Mentolky?

Dnešní revoluci jsme pojaly po našem. Cedulky sice ukážeme a otázky klást budeme (sledujte náš Instagram), ale ještě navíc si k odpovědné módě přisadíme overshopping neboli kupování pitomin jen proto, že je to zrovna trendy. Už delší dobu přemýšlíme nad tím, jak ukázat, že některé kousky jsou lepší nadčasové a že někdy se vyplatí investovat do něčeho, co vydrží déle než jednu sezónu. Nebo si to koupit v sekáči a udělat rovnou dvě dobré věci najednou – ušetřit svojí peněženku i životní prostředí a vrátit slávu zapomenutému výrobku.

Co nás baví a inspiruje jsou třeba secondhandové příspěvky od Lubky. Nejvíc nás ale nadchla skvělá rovnice od Adély z Heels in Prague, která z rovnice Cost Per Wear (CPW – cena oblečení se vydělí počtem nošení a dostanete jeho „opravdovou cenu“) vytvořila Ideal Cost Per Wear (ICPW). Jaká je ideální cena každého kousku ve vašem šatníku?

formula

zdroj: heels-in-prague.blogspot.com

Takže jak Adéla píše: „Například pokud máte 2 000 kč měsíčně na oblečení, vydělíte je 30 (počet dní v měsíci) a následně vydělíte počtem oblečení, co máte normálně na sobě (já použila číslo 6: kabát, svetr, tričko, spodek, boty a kabelka), vyjde vám ideální cena za nošení asi 17 kč. A teď se koukněte do skříně a schválně, kolik věcí vašemu potenciálnímu ICPW opravdu koresponduje.“ Tak co? Kolik? My jsme se rozhodly k tomu dnešnímu módnímu boji za pravdu vyfotit každá tři kousky, které se nám opravdu vyplatily.

min

Rozi

Pokud se rozhodnete mĕsíc cestovat po Mexiku s batohem na zádech s vidinou toho, že dané kousky vám musí vydržet i dalších X mĕsíců do 5° zimy i na horké letní dny, dvakrát si rozmyslíte, co s sebou zabalit. Můj skromný mexický šatník tak obsahuje nejoblíbenĕjší a univerzální kousky. Samotnou mĕ překvapilo, jak dlouho nĕkteré z nich vlastním. Kalhoty z H&M mám cca čtvrtou sezonu. Vždy je nosím ohrnuté s tričkem nebo tílkem zastrčeným uvnitř a nejradši s nimi chodím bosky po pláži. Koupila jsem je tehdy ve slevě za 400 Kč a jsou už tak obnošené, že s čistým svědomím můžu říct, že jejich nákup byl eko. To samé platí o svetru z Manga z roku 2010. První exemplář jsem koupila za 800 Kč a Fashion bůh mě asi potrestal, protože jsem ho do 14 dnů ztratila. S poloviční slevou jsem si pak pořídila ten samý, jen o 2 čísla větší, a od té doby ho skoro nesundám. Nejčerstvějším přírůstkem mých oblíbenců je eko triko od Pavla Berky pro Zoot. Bílá trika s krátkým rukávem miluju (kdo ne) a tohle navíc podporuje dobrou věc. Tehdy stálo tuším 699 Kč, ale teď je mnohem levnější, takže pokud si ho chcete pořídit nebo si přečíst víc o projektu DOBRO, mrkněte TU. Dobrá trika jsou zářným příkladem toho, jak by to mělo v módě v ideálním případě vypadat. Jak taková trika vznikají se můžete dozvědět tady.

Thea

Moje tři věci se k sobě teda úplně nehodí, ale zase je mám všechny moc ráda. Broskvově oranžový kabát jsem ulovila v sekáči za 20 Kč a prochodila jsem s ním celý podzim, zimu i nástup jara. Je to fešák – pravidelně ho někdo chválí a zajímá se, kde jsem ho sehnala :) černé tričko ze Stradivariusu s velkým kulatým výstřihem jsem si koupila v Barceloně asi za 4 eura, protože jednoduchých triček přece není nikdy dost. Stalo se z něj moje nejoblíbenější, protože i po milion vypráních je pořád super elastické a vypadá hezky. Hodí se snad úplně ke všemu, do jeho střihu jsem se úplně zamilovala a kdyby je ve Stradim ještě někdy měli, tak jich asi nakoupím několik do zásoby. Žlutá sukně se mnou procestovala půlku světa. Je z Primarku, mám ji víc než 4 roky a stála myslím kolem 10 liber. Vypadá vždycky stylově, je do pasu, pohodlná a má zajímavou barvu – tedy všechno, co v sukni hledám. Dneska se za ní ale trochu stydím – Primark je totiž jedna ze značek, která šila ve zmíněné továrně v Dháce. Chtěla bych ho proto tímto vyzvat k tomu, aby se chytil za nos a začal se opravdu zajímat o to, v jakých podmínkách pracují lidé na jejich zakázkách. Jinak si od nich totiž žádné další sukně ani jiné oblečení už nikdy nepořídím a doufám, že vy také ne.

 

Spočítali jste si index a zjistili, že vám doma pár věcí přebývá? Máme pro vás dobrou zprávu. Na 25. května pro vás v Containallu chystáme Minty Blešák. Stay tunned pro více informací!

You Might Also Like

3 Comments

  • Reply
    Lubica
    24.4.2014 at 12:50

    Skvele!

  • Reply
    MoTeelka
    26.4.2014 at 20:46

    Mentolky, super! Na toto téma jsem četla různé příspěvky, ale váš je nejlepší. Nic povrchního, naopak jste mě vzdělaly a přiměly se trochu zamyslet. Díky!

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      27.4.2014 at 16:04

      MoTeelko, to máme velkou radost, taky díky!

    Leave a Reply

    Follow

    Get every new post delivered to your Inbox

    Join other followers: