Eva a móda

IMG_4209

Časopis Burda, ze kterého zručné maminky po večerech šily šusťákovky a letní šatečky, zná asi mnoho z vás. Co ale taková Žena a móda, oblíbený módní časopis socialistických žen? V dobách, kdy byla česká Elle jen nápad hodný poklepání si na čelo, si totiž tento magazín kupovaly všechny holky, které chtěly být stylové. O tom, jak to v redakci Ž&M fungovalo, jaký dezén byl na černé listině nebo kdo tehdy rozhodoval, co se bude nosit, jsme si povídaly s bývalou redaktorkou Evou Uhrovou. Nakoukněte s námi do (ne moc) lesklých stránek high socialism fashion magazínu!

uhrova

Horníkovic Eva

Nejprve úřednice, pak redaktorka a nakonec i vysokoškolsky vzdělaná historička zabývající se ženským hnutím. Takhle nějak lze ve zkratce popsat inspirativní a milou dámu, se kterou jsme si v rámci novinářského projektu daly schůzku a povídaly jsme si o čem jiném, než o módě. Paní Eva se stala redaktorkou Ženy a módy v roce 1972. Do módního časopisu se však nedostala díky tahání za nitky od vlivného soudruha manžela, stranické knížce KSČ, dokonce ani proto, že by snad nějak vynikala v módním odvětví. Jak už to tak bývá, přihrála jí příležitost náhoda.

Paní Uhrová se narodila v roce 1938 ještě jako předválečné dítě chudým rodičům. Matka služka a otec horník ji však paradoxně dali do budoucnosti jednu výhodu – ukázkový kádrový posudek. Eva pracovala jako referentka v továrně na motocykly, neměla vysokoškolské vzdělání, neuměla jazyky, ale měla ambice. Po letech ve fabrice chtěla změnu a začala se poohlížet po něčem zajímavějším. Až jednou našla v novinách inzerát: Redakce přijme sílu s organizačními schopnostmi. „Tam nebylo slovo redaktorka, to bych se na to nehlásila,“ upřesňuje a dál povídá o tom, jak po několika měsících v redakci našla šanon plný životopisů jiných uchazeček, mnohem zkušenějších a vzdělanějších, než byla ona sama. Vybrali ji právě proto, že  byla ta nejvhodnější kandidátka – vzděláním nepřevyšovala šéfredaktorku a byla z hornické rodiny, takže dokonalý dělnický původ, příklad socialistické ženy. Eva si však v průběhu dalších let vystudovala na Karlově univerzitě žurnalistiku, v knihovně propadla tematice ženských hnutí, v redakci se posunula na píšící redaktorku a po 15 letech přešla ze Ženy a módy do Vlasty, kde se vypracovala až na pozici zástupkyně šéfredaktorky. Do dnešního dne píše knihy, spolupracuje s Gender Studies a snaží se oprášit a připomínat příběhy českých feministek a významných žen první poloviny 20. století.

IMG_4159

Trendy? Zeptejte se na ÚBOKu!

Módní trendy a potažmo i trendy z oblasti nábytkářství, interiérového designu nebo sklářství, to vše inspiroval Ústav bytové a oděvní kultury, kde sídlila i redakce Ženy a módy. „Ta zkratka ÚBOK existuje do dneška. Je to na Příkopech 27, proti Slovanskému domu. ÚBOK byl ideový ústav plný různých návrhářů. Vydávali bulletiny, kterými se řídily sklářské podniky, bytové podniky i nábytkářské podniky a také ateliéry,“ popisuje paní Eva. 

ÚBOK vznikl po roce 1945, tehdy se ještě jmenoval Textilní tvorba, s cílem, aby byla móda přístupná všem a hlavně vyráběna masově a levně. Nebude už móda pro bohaté a chudé, ne jako za první republiky. Tihle tvůrci si mysleli (byli to třeba zaměstnanci některých módních salonů), že Praha bude Paříž východu. Proto byl vytvořen ÚBOK, abychom byli ze socialistických států, nebo budoucích lidově-demokratických států, ti nejpokročilejší.“

IMG_4166

ÚBOK každý měsíc dodával své modely i do redakce. „Musím říct, že to byla opravdu pěkná móda, ve srovnání třeba s dneškem, když vidím, co se prodává.“ Látky ale nebyly zrovna nejkvalitnější a navíc byly těžké, tvrdé a špatně se s nimi pracovalo. „To, co se dávalo dovnitř, například vycpávky, to bylo všechno hrozně těžké, oproti tomu, co si třeba manekýny přivezly zvenku. Co se týká střihů, ty byly opravdu dobré, stejně jako vypracování, které bylo vynikající, ale ten materiál byl špatný,zřejmě dováželi nekvalitní suroviny vzpomíná paní Uhrová.IMG_4172

Zahraniční vystřihovánky

Kontakt se západem měly především modelky, návrhářky vyjížděly „ven“ jen málokdy. Do ÚBOKu ale pravidelně chodily zahraniční magazíny. „To bylo pro mě, jako pro holku z fabriky, báječné. Přišla jsem do redakce a tam plno časopisů na křídě, jako německá Burda, francouzská Marie Claire nebo Cosmopolitan … Taky Schöner Wohnen o bydlení, to bylo moje.“ Tyto časopisy byly v té době v Československu k dostání jen výjimečně nebo spíš vůbec, a proto mohly módní redaktorky vesele listovat a vystřihovat z nich „inspiraci“ do časopisu. „Ta střihánka, jak se tomu říkalo, se dávala do tiskárny jako fotka. Dneska víme, že to byla krádež. To se tam ale samozřejmě nenapsalo, dole bylo jen označení ‚Archiv‘, žádné jméno fotografa. A když se někdo zeptal, kde je daná věc k dostání, tak se čtenářkám odpovídalo, že je to pouze pro inspiraci.“  

IMG_4176

Mít Vkus

V tehdejších časopisech byste konkrétní kousky a značky hledali marně. „Tehdy však nebylo myslitelné, aby se fotily šaty na ramínku nebo šaty, které dám na zem a seshora nafotím. Byly tam buď kresby anebo fotografie s manekýnami.“ Kousky, které se čtenářkám líbily v časopisech, ale většinou nebyly k dostání v obchodech. Ženy si musely sehnat látku a jít ke své švadleně nebo zasednout ke stroji a po nocích samy šít. Pomáhaly jim hlavně  fotografie s modely, které čtenářky našly buď rovnou na střihové příloze časopisu, anebo ve Střihové službě Vkus. „Vkus byl zvláštní podnik, kde se prodávaly střihy na různé věci a dokonce i návody na pletení a háčkování. Prodejnu měl v pasáži v Jindřišské ulici. Když tam žena přišla a řekla, že by chtěla ušít kalhotky na pětileté dítě, našli jí správný střih. Právě tam se  daly sehnat střihy halenek, sukní a dalších vzorů, nafocených v Ženě a módě. Každá žena si je mohla objednat osobně, nebo dopisem, třeba z daleké šumavské vísky.IMG_4179

Móda pro bezdomovce

V rámci výběru modelů musel ÚBOK dbát na nositelnost. „Ta móda byla taková usedlejší. Stále působily návrhářky anebo žákyně návrhářek, které byly za první republiky, takže to pořád byla taková elegantní móda ve stylu Adiny Mandlové a Nataši Golové. Ale mladé návrhářky občas také vykoukly ven. Nebyly spokojeny s touto prudce elegantní módou a chtěly trošku extravagance. Do časopisu se ale právě tohle nemohlo dostat. Na Bertramce existovaly módní přehlídky, víceméně soukromého rázu, kde se asi dvakrát do roka dělaly týdny této alternativní módy,“ říká paní Eva.

Občas se ale i módní redaktorka přece jenom odvážila a model z Bertramky do časopisu zařadila. „Ty šaty, docela si na to pamatuju, byly jakoby z pytloviny, prostě rovné, žádné přepásání, bez límečku, k tomu jakoby takové žebradlo místo kabelky a jestli byla i trochu rozcuchaná ta holka, to už nevím… Tento styl módy byl na tu dobu velice avantgardní.“ Fotografie na tehdejší dobu velmi odvážného outfitu způsobila značný rozruch ve svazu žen. Soudružky protestovaly, že v Československu přeci není bída ani bezdomovci a že všechny pracující ženy mají na to, aby si mohly pořídit hezké a elegantní oblečení.

IMG_4184

Kohoutí stopa do stoupy

Další příklad typický pro tehdejší časy se odehrál v časopise Praktická žena. „Tam byl svetr s vyplétaným vzorem tzv. „kohoutí stopou“. A nějakému horlivému tiskaři v tiskárně přišlo, že se podobá hákovému kříži. Tak to po estébácké linii nahlásil výš a celý náklad Praktické ženy šel do stoupy a šéfredaktorkou dostala vyhazov. Dělník z tiskárny takto rozhodl o osudu časopisu, redakce i o osudu té šéfredaktorky. Pak už se všechny módní redaktorky kohoutí stopě vyhýbaly, ačkoliv je to dodnes uznávaný a používaný dezén.

IMG_4187

Dior ve vlaku

Jedna z nepříjemných příhod se týkala i paní Uhrové „Tehdy jsem dělala rozhovor o tom, že na náš trh vstoupí Dior se svými technologiemi. V osmdesátých letech už bylo možné, aby byly rtěnky vyšší kvality.“ Paní Eva se však se zástupkyní značky nebavila o kosmetice, ale tom, jaký život taková francouzská žena vede. „Psala jsem hlavně o tom, jak žije – jaké má školy, když je tedy na tak vysokém postu a dokonce jede skrze železnou oponu do Československa na služební cestu. Řekla mi, že nejvíc práce udělá ve vlaku, konkrétně v rychlovlaku TGV. Že si v něm srovná dokumenty, myslím, že snad říkala, že už používá i počítač, nebo alespoň malý psací stroj. Jenže tak jak jsem to napsala, to neprošlo, i když jsem se kontrolovala, jak jsem mohla. Byla jsem z vyprávění Francouzky tak nadšená, že selhala autocenzura. Šéfredaktorka to pochopitelně nepustila. V osmdesátých letech sice již vládlo volnější klima, ale ne zase tak volné, abych psala, jak si žena jede do práce, na devátou a ještě k tomu úřaduje ve vlaku. Například jsem také nesměla napsat, že ČČK založila Alice Masaryková. To jméno bylo v tisku tabu.“

IMG_4190

Milionová Vlasta

Koncem roku 1988 nastoupila paní Eva do Vlasty. „Když jsem tam přišla, měla Vlasta náklad 800 000. Stále jsme toužily po tom, že dosáhne na milion. Samozřejmě to záleželo na papíru – možná, že by ten milion byl už dřív, ale příděl papíru byl omezený. Pak přišel rok 1989, a tak jsme myslely, že budeme psát zajímavější věci, že budeme moct psát, co jsme dosud nemohly, a Vlasta bude mít milionový náklad. Ale dopadlo to opačně. Přišla Tina, pak další časopisy a šlo to pořád dolů a dolů a dneska má Vlasta náklad prý 140 000 a je ráda.“

Nové prostředí Vlasty paní Uhrové vyhovovalo mnohem lépe a mezi lety 1992-1994 se dokonce stala zástupkyní šéfredaktorky. Poté odešla do důchodu. Nadále však píše knihy, spolupracuje s organizací Gender Studies Centre a snaží se o šíření povědomí o významných ženách naší historie. Tematika žen je dodnes její veliký koníček a věnuje mu většinu svého volného času.

Děkujeme za rozhovor!

IMG_4192IMG_4194IMG_4195IMG_4197IMG_4201IMG_4206IMG_4207

You Might Also Like

3 Comments

  • Reply
    Markéta
    29.5.2014 at 7:18

    To je super článek, holky! Na tu dobu si pamatuju (jo, jo, jsem stará páka :) ), chodila jsem s mámou do Vkusu, kde si vybírala stříhy a já jsem otravovala, že chci ušít tohle a támhle to… :)
    A pak to doma po nocích šila a někdy to dopadlo i dost hrozně a někdy ne.
    A dokonce si pamatuju i ty stíny z reklamy na Dermacol, měli jsme doma modrý.
    Šílená doba…
    P.S. Termín na razítkovací workshop už je venku, tak kdybyste chtěli, podrobnosti jsou u mně na blogu.

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      29.5.2014 at 9:09

      Markét, modrý stíny jsou ale zase IN! :)) Moc děkujeme, razítka snad stihneme :)

      • Reply
        Myyna
        29.5.2014 at 9:27

        Proti barvě stínů nic nemám :), proti té době ale jo :)

    Leave a Reply

    Follow

    Get every new post delivered to your Inbox

    Join other followers: