MCB: Divočina recenze

IMG_0379

Kniha Divočina se stala mou první letní závislostí. Každý den jsem se těšila, až se našteluju do horizontální polohy a přemístím se na pacifickou hřebenovku mezi vysoké stromy, hluboké lesy, studené potoky i vysušené pouště. Jen těm chřestýšům bych se vyhnula obloukem. Člověk by řekl, že číst 400 stran o tom, jak jedna šestadvacetiletá holka šlape divočinou bude stejně záživný, jako číst Vojnu a mír, ale opak je pravdou. Četli jste s námi?

Cheryl je hrdinka, ke které si musíte najít cestu. Holka, která se po smrti mámy, o které mluví jako o lásce svého života, utrhne ze řetězu a vrhne se po hlavě do sebedestrukce. Podvádí manžela snad až z trucu a opájí se na umělé heroinové euforii následované nepříjemným absťákem. Babrá se v minulosti a neumí jít dál. Až jednou v obchodě zahlédne průzračnou modrou hladinu horského jezera na obálce turistického průvodce. Vybere si cestu s obří krosnou jako své vykoupení a vydá se na Pacific Crest Trail – stezku, která se táhne od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington.

Polovina mě samé se děsila, že by mě opustil, ale druhá polovina úpěnlivě doufala, že to udělá. Kdyby odešel, dveře našeho manželství by se zavřely, aniž bych s nimi musela prásknout. Byla bych volná a měla bych čisté svědomí. Milovala jsem ho, ale vdala jsem se za něj neuváženě, navíc v devatenácti letech; nebyla jsem ani v nejmenším připravena oddat se jedinému člověku, byť sebemilovanějšímu.“

IMG_0385

Bez zkušenosti, s nesmírně těžkým batohem plným zbytečností a s o číslo menšími botami se vydává do hor. Pozorovat, jak se Zbloudilá Cheryl mění v ženu s každým ztraceným nehtem na noze, je poučné. I když byste ji někdy nejradši zatřásli rameny a řekli, ať se vzpamatuje. Americkou přírodu líčí něžně a laskavě a vám se bude nejspíše chtít zahodit veškeré technologické vymoženosti, poprvé v životě si koupit pohorky, krosnu a všelijaká ta multifunkční, odlehčená udělátka z outdoorového obchodu, kterým jste možná kdysi dávno opovrhovali, a vydat se tam taky. Jen proto, abyste mohli být sami se sebou.

Být o samotě pro mě vždy znamenalo něco jako konkrétní místo, jako by to nebyl stav mysli, ale prostor, kam se můžu odebrat, abych mohla být sama sebou. Zásadní osamocenost na hřebenovce to změnila. Samota už nebyla ohraničeným prostorem, nýbrž celým širým světem, a nyní jsem v tom světě byla sama a obývala ten svět tak jako nikdy předtím.“

Knížka je skvělá tím, že skoro cítíte vůni mokré hlíny nebo tmavomodrých borovic. Cheryl po cestě potkává také různé další cestovatele a skrze jejich drobné příběhy poznáváme hřebenovku zase o něco lépe. Zajímavé jsou nejen motivace mnohých adrenalin junkies na tak náročný trek vyrazit, ale také obyčejné životy kolemjdoucích výletníků, kteří se samotné cesty po hřebenovce neúčastní. Dojemná scéna s malým zpívajícím chlapečkem a lamou mi zůstala v hlavě ještě dlouho.

Divočina je kniha o tom, že ženy mají tuhý kořínek, i když se zdá, že se každou chvíli musí rozletět na kousky. Je o vytrvalosti, pokoře a schopnosti nevzdat se v nejhorším. Její síla je i v pocitu, který ve vás zůstane – pokud ji čtete v horkém tepajícím velkoměstě stejně jako já, budete noci pod hlubokým nebem sebeironické, někdy lehce ukňourané, ale zároveň odhodlané Cheryl velmi závidět.

Konečně jsem začínala chápat, čím pro mě [heroin] byl: touhou najít cestu ven, ačkoli ve skutečnosti jsem potřebovala nalézt cestu dovnitř. A teď jsem byla na místě. Nebo aspoň blízko.“

IMG_0033

– thea

You Might Also Like

2 Comments

  • Reply
    Lenka
    17.7.2015 at 10:51

    Viděla jsem film, ale předpokládám, že kniha bude ještě lepší zážitek, asi to zkusím :-)

    • thea
      Reply
      thea
      17.7.2015 at 11:06

      Film je fajn, ale ta kniha je proste neco uplne jinyho :) takze doporucuju moc!

    Leave a Reply