Outdoor jako životní styl

DSCF2164

Milujeme lumbersexuály, divoké luční kytky, vzduch vonící vlhkou hlínou. Na Instagramu sledujeme desítky účtů novodobých víkendových poustevníků se selfie tyčí v ruce. A i když se samy rády vydáváme na offline cesty z města, ještě před pár lety jsme si nedovedly představit opouštět večírky-nabitou Prahu výměnou za ticho přírody. Teď místo na kabelku šetříme na vlastní chalupu. Taky žijete outdoorově?

Z outdooru se stal fenomém. Od filmových femme fatale na jehlách k Cheryl Strayed, místo jídel na Instagramu je hlavní mít co nejlepší panoramata. I české značky se přiklání k outdooru. Aktuální kolekce Odivi je „funkční“ a nebojí se materiálů jako je softschell a teplákovina nebo navržení vlastního snowboardu. Být out(door) je prostě in a zdaleka ne jen výsadou sluníčkových lidiček. Je outdoor lifestyle jen pomíjívý trend? Jasně, z množství bluegrassově laděných svateb už je člověku mírně nevolno, ale na druhou stranu, kdo nemá doma flanelku, batoh s popruhy a vysoký farmářský botky, hoďte kamenem. Outdoor se pro nás stal něčím, jako životní styl. Důvod? Stárneme!

 

Come to the woods, for here is rest.
– John Muir (*1838)

Asi už víte, že cestujeme tuze rády. Nahazujem drdůlky, goretexovou obuv a kašlem na make-up a cítíme se trochu jako Jean-Jacques Rousseau, který před výdobytky moderní společnosti prchal do přírody. Jako holky z marketingu je pro nás nutností jednou za čas vypnout (doslova) a pročistit si hlavu. Čím větší stres v práci, tím víc jsme asociální a potřebujeme „dobít baterky.“ Oproti našim mladším já kašleme na FOMO a rády si odpustíme večírky výměnou za tichou krajinu a několik dní bez sprchy. Už chápu třicátníky, kteří se z Prahy stěhují do zrenovovaných statků a v duchu se omlouvám rodičům za své třináctileté já, které je nenávidělo za to, že se z města odstěhovali na vesnici do domu se zahradou. Už to vidím podobně. A bude hůř líp.

DSCF2180

Offline nebo online?

I když se pro nás útěky do přírody staly naprostou závislostí, rády se offline víkendem pochlubíme na Instáči, když se vrátíme zpátky „na signál“. Na tom nevidím nic špatnýho, ale jinak na našich výpravách razíme kombinaci vybitý telefon a nepřečtené maily. Ze začátku nepříjemný pocit, že vám unikají „palečky“, se po pár hodinách, kdy necháte telefon v klidu, úplně vytrácí. Osobně kroutím hlavou nad těmi, kteří fotí a natáčí každý svůj krok na výletě. Výhledy do krajiny přes hledáček jsou snad ještě horší než pozorovat přes foťák koncert. Nebojte se úplně vypnout. Nemusíte vyrážet na týdenní trek do hor, ale pro začátek si naordinujte nedělní procházku do blízkého lesa. Bez telefonu! Teď na podzim se nikde nenadechtete líp.

DSCF2187

Soutěž

Protože jsme se během léta domluvily se super českou značkou Hannah na spolupráci, máme pro vás malou soutěž. Zasoutěžte si o funkční triko Hannah pro všechna budoucí outdorová dobrodružství. Napište nám do komentářů váš ultimátní outdoor tip – může to být oblíbené místo na výšlap, dokument o vysokohorské turistice, nezbytnosti ve vaší KPZce, prostě cokoliv inspirujícího pro ostatní dobrodruhy. A nezapomeňte dát palec Hannah na facebooku :) Výherce vybereme 1.11.!

A v dalším článku vám ukážeme, jak se stát outdoorovým profíkem, juch!

– rozi

You Might Also Like

24 Comments

  • Reply
    Lenka
    24.9.2015 at 10:01

    Outdoor tip? Občas vyrážím sama, když mám náladu utéct z města a na poslední chvíli nikdo další nemá čas. Nabližování se do dobrých hor občas trvá dlouho, tak si s sebou beru slovník a učím se tak jazyky, slovíčka se lépe pamatujou, když si je spojím s tím, co jsem právě viděla. Docela se tak zlepšuju v anglištině, ruštině i čínštině a snad díky tomuhle učení budu mít i fyzičku, abych vyrazila na treky do zemí mluvících těmito jazyky. Tak to zkuste taky, třeba během zkouškového to docela pomáhá zachovat si soudnost a zároveň mít pocit, že školu nezanedbávám :D

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      24.9.2015 at 10:09

      Jeee, díky! Chci si úplně udělat čaj do termosky a jít se učit ven :))

  • Reply
    Paulina
    24.9.2015 at 10:10

    Mne ako fotografke sa pozerat do hladačiku a fotit si všetko pekne príde naprosto prirodzene a offline možem byt aj s tym :)) (teraz samozrejme myslim na fotak nie na mobil:D )

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      24.9.2015 at 10:19

      Jasně, fotografy nepočítám. Můj kluk je taky fotograf, takže to znám :) Myslela jsem právě focení/natáčení přes mobil.

  • Reply
    Petra
    24.9.2015 at 12:18

    Outdoor tip. Tři týdny na táboře ve stanu s podsadou. Bez elektřiny, signálu často a vodou tekoucí ze studánky. Večer sedět u táboráku, zpívat. Vždy mám pocit že kdo nezažil nepochopí.

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      24.9.2015 at 14:37

      Takhle vypadaly moje skautský tábory <3

  • Reply
    Czech Blondýn
    25.9.2015 at 9:13

    Outdoor jako životní styl ano! Mít chaloupku a k tomu svoji vlastní zahrádku, jezdit na cesty kolem světa a nebýt online, ale outdoor v módě? Jen to ne…

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      25.9.2015 at 9:29

      Souhlas .) I když k těm flanelkám tíhnu i ve městě čím dál víc :)

  • Reply
    zu
    25.9.2015 at 11:54

    nesouhlasim=)
    teda jen s tim hledáčkem (i když cool je ted přece fotit bez hledáčku:P), miluju focení a co je hezčí, než fotit přírodu, i když se mrcha právě občas fotí blbě, občas mě až štve, jak nedokážu ty krásný barvy úplně zachytit
    já jsem vlastně hrozně outdoor a offline člověk, jelikož jsem asi poslední člověk svýho věku, co nemá net v mobilu, takže kdykoli vypadnu ven, jsem vážně offline=) výlety do přírody jsou skvělý a kdo to náhodou ještě neví a má problémy s nervama: zelená uklidnuje nejvíc ze všech barev, tak vypadněte z paneláku a hurá ven=)
    jo a v kpz na výlety (nejen do přírody), mi kromě toho nezbytnýho záznamovýho zařízení nesmí chybět lahev s čistou vodou

  • Reply
    OchWey
    25.9.2015 at 13:48

    Můj tip, nejen outdoorový, je hlavně být sám sebou a nelámat vše přes koleno, protože je to „in“. A přemýšlet vlastní hlavou. Mám takový pocit, co níž popíšu, co vídávám a co z těch lidí cítím…
    Žiju v Beskydech, máme chalupu na Kysucách a hikuju dost po horách, takže už jsem viděla leccos. Teď lidi chodí na kopce, aby ukázali na selfíčku, že jsou in, ale podle u hodně z nich jde vidět, že si to neužívají. Navlíknou si flanelku, džíny a plastové „farmářky“ za 200 z deichmana, jen protože viděli na fotce, že je to stylové (když je vidím, bolí mě nohy za ně, ale říká se parádo trp, že). Druhý extrém je oblíct si nejvíc funkční oblečení a vyjet lanovkou na Chopok, třeba, a dolů, ale tvářit se jako velký milovník přírody a hikingu, protože teď se to nosí. Je to samozřejmě jen část lidí, ale teď to tak vidím a je mi z toho trochu smutno. Nebo to tak vidí lidi z města? co v horách nevyrůstali a neumí to odhadnout? Nebo to dělá reklama? Nevím, nedokážu to moc vyjádřit.
    Já jako horomil doufám, že „outdoor trend“ jak jsem ho popsala vymizí, a že buď lidi opravdu budou chtít spíš souznít více s přírodou než mít stylovou fotečku, když už někam půjdou, anebo, přestanou tam chodit. A na horách bude zase větší klid.

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      28.9.2015 at 10:58

      Včera jsem byla na Sněžce a žádných podobných tipů jsem si nevšimla, každopádně ať už někdo chodí ven ve wannabe pohorkách nebo funkčních hadýrkách a veze se lanovou, je mi to asi jedno. Nebyla bych tak přísná – aspoň se „měšťáci“ na chvíli vyvětrají :) A ty selfíčka v přírodě si udělám taky. Mám totiž radost a chci to zachytit. Ten point ale chápu a „všeho s mírou“ je zlatý pravidlo na všechno. Každopádně – velká závist, Beskydy jsou krásný :)

      • Reply
        OchWey
        28.9.2015 at 12:04

        Já jsem to ani nemyslela tak „přísně“, jak to asi vyznělo, tak jsem ráda, že pointa byla pochopena :))

  • Reply
    R
    26.9.2015 at 20:29

    Jeleni a pytlacky kameny v jizerkach, super mista na prespani nahore v kopcich, da se tam rozdelat ohen a spat pod kamenama. Je to tam jak z hobita:)

    Idealni na vikend ted na podzim, v noci poslouchat troubeni jelenu v lesich, ale bacha na myslivce:)

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      28.9.2015 at 10:58

      Tak to zní náramně, vyzkoušíme :) Díky!

  • Reply
    Kristýna
    28.9.2015 at 22:24

    Můj z posledních výletů- cesta na Olymp Brd- Plešivec. Po cestě potkáte prameny, kde si doplníte pití, posedíte u smaragdového jezírka, užijete si krásnou vyhlídku a přespat můžete ve srubu v lese :) V létě vyražte do hor, Černá Hora nebo Albánie rozhodně nejsou šlápnutím vedle a když vás někdo z místních pozve na kus sýra nebo domácí limonádu jako mě, tak rozhodně neodmítejte!

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      29.9.2015 at 13:22

      Albánii plánuju po tom, co jsme v létě byli právě v Černé Hoře – mám podobný zážitky. Každopádně první tip zní taky skvěle, díky!

  • Reply
    Maruška
    30.9.2015 at 19:24

    Zcela jednoznačně knížka Into the Wild. Nejenom, že dokáže bezvadně zpříjemnit delší chvilky a obveselit občas nostalgickou náladu na cestách, ale také je skvělá v pauze mezi výlety. Neznám nic lepšího, než se stulit po náročném dnu do křesla, začíst se do této knihy a vzápětí okamžitě začít plánovat výlet někam ven, protože vám rázem začne být ve městě těsno. Za dva dny vyrážím na svatojakubskou pouť (ač jsem ateista) a takhle knížka mi v KPZ nesmí chybět :)

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      30.9.2015 at 20:39

      Maruško, to je skvělej tip na knížku, ten film totiž miluju :) Napiš pak, jak dopadla pouť zní to strašně zajímavě!

  • Reply
    Anka
    30.9.2015 at 22:03

    Tip na vybavení: Velmi se mi osvědčil Husky spacák s levým zapínáním, který se dá zazipovat dohromady s přítelovým Husky spacákem s pravým zapínáním… nejen že nás hřejí spacáky, ale ještě se hřejeme navzájem :) Dále nedám dopustit na tlustý měkký pletený svetr od mamky, který se mnou putuje od mých třinácti; tlustou nafukovací karimatku, co se sroluje do kapsy; nikdy mi nesmí chybět mapa turistických známek a vždy s sebou vozím papírové jízdní řády dané oblasti. Když jdeme v partě, samozřejmostí jsou kytary a ručně psané zpěvníky-cancáky, někteří si je píší ručně od svých dětských skautských let.
    Co se týče výprav, není nic krásnějšího, než jít nalehko od rána do noci, někam to ve dvě ráno zalomit pod keř, v šest vstát a šlapat zas celý den. Po šedesáti kilometrech se člověku dokonale vyčistí hlava a svět je najednou krásnější :) Miluji Šumavu a Český Ráj, ale u nás ve hezky všude.

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      1.10.2015 at 11:46

      Pohádka :) Hlavně ty ručně psané zpěvníky <3

  • Reply
    Sandra
    2.10.2015 at 1:06

    Dobčický rybníčky máte (minimálně půlka!) odškrtlý, vyhlídku Máj taky (příště to zkuste pěšky z Měchenic a hezky přes jez a lesní studánky), hezká je procházka z Berouna do Stradonic, kde bývalo keltské opidum – cestou jsme v lese dost potkávali medvědí česnek a večer si s ním uvařili. To mám vlastně nejradši: jídlo. Sbírání hub je nejvíc, pokud teda poznáte ty hodný od těch zlejch. No a borůvky? A co teprv lesní jahůdky? Ty skoro úplně zmizely z povrchu zemského, co.
    >> a když jsme outdoorově úplně out z ČR, tak si povídáme s tou hrstkou místních, co zrovna najdeme, o životě tam někde. Obzvlášť na místech, kde moc turistů není, si lidi rádi povídají. A já taky!

    P.S.: Tričko je rozkošný, ale víc by se mi hodil spacák, co si budem povídat! Vždycky si totiž vlezu k tomu svému Janovi do jeho spacáku – a protože jsme každej jak půl člověka, tak je nám v tom vlastně dost příjemně i jemně namačkaně. : ))

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      5.10.2015 at 6:54

      My teď na Sněžce viděli tuny brusinek, na houby teprve vyrazíme. Je to skvělý, někdy se domluvíme na túru :) A o spacák zkusíme hrát příště (i když ono to tulení taky není vůbec špatný :))

  • Reply
    Niky
    20.10.2015 at 12:07

    Zima v létě, tak nazývám svá poslední dvě léta prožitá na Islandu. Směje se svému ambicióznímu sedmnáctiletému já, co toužilo po botách na podpatcích, párty v Praze a nekonečné slávě. Teď ten život mám, teda bez těch párty, bot a slávě a stejně vím, že i když mne to baví, není to ten život, co je mi nejblíž. Protože co je mi nejblíž je vyměnit fešný kabát za bundu, klobouk za čepici, boty, co je v nich zima za boty, které jsou do zimy a jen tak chodit přírodou, nic neřešit, spát tam, kde se to hodí, jíst to, co je zrovna dostupné a choulet se k tomu druhému ve stanu, když je venku zima a prší.
    Cestování a příroda mne naučily toleranci a respektu, protože když se sami uprostřed ničeho škrábete na vrchol hory, pod vámi ledovec nad vámi bouřka a před vámi v mlze vrchol, dojde vám, že o vás to vůbec není. A v těch momentech jsem ráda, že jsem se od mámy naučila, že se počasí na horách mění každou chvíli a že je dobrý mít s sebou v batohu nejen ponožky, ale i kalhoty a taky mikinu, případně ručník.

    Tak to byl takový sentimentální výlev a teď musím do školy a cestou tramvají si budu snít, kam se zase vydám. :)

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      20.10.2015 at 14:19

      Amen! :)

    Leave a Reply

    Follow

    Get every new post delivered to your Inbox

    Join other followers: