Roadtrip po Korsice

Konec září za dveřmi a to je ideální doba na vzpomínky na léto. Před více než měsícem jsem se vrátila z Korsiky, spontánního nápadu na dovolenou. Chtěla jsem objevit nějaké nové místo a okoupat se ve slané vodě, ale zároveň se vyhnout nacpaným plážím. Nechat se uchvátit vysokými horami a skočit do řeky. Jet na roadtrip a nechat si vlasy vlát z okna. A tento francouzský ostrov se zdál jako ideální místo. Vždyť jedno ze jmen Korsiky, které ji věnovali antičtí Řekové, je Kallisté, což znamená „ta nejkrásnější“. Takže si asi dovedete představit, jak jsme se měli. A pokud ne, můžete se na to podívat.

Profík na plánování dovolených úplně nejsem, ale roadtripy jsou moje silná stránka. Na Korsice se navíc narodila moje oblíbená Garance Doré a v plánování cesty mi její tipy přišly vhod. Hledejte nejen na jejím blogu, ale třeba i v článku Call Me Corsica. Já si jako dcera své matky pořídila cestovní deník a zapsala si do něj všechny tipy na cestu. Jedny z mých prvních vzpomínek na cesty do Toskánska totiž sestávají z lampičky v autě nad máminou hlavou a jejího vášnivého zapisování každého tankování benzínu, cen zmrzliny i toho, co jsme měli na večeři.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Na Korsiku se dá dostat dvěma způsoby. Letadlem s pekelně drahou letenkou nebo autem a trajektem s o něco méně pekelnou cenou. Korsika je ráj kemperů, stanová městečka jsou na těch nejkrásnějších místech a zároveň je jejich cena v zásadě přijatelná. Napakovat auto a vydat se na mnoha hodinovou cestu pro nás tedy byla ta nejlepší možnost. Trajekt do přístavního města Bastia jezdí z italského Livorna, které sice nevyniká svou krásou, ale na přespání stačí. A tak vyrážíme z Prahy po obědě, o půlnoci jsme v Livornu a o dvanáct hodin později už vjíždíme do tlamy obrovské lodi. Čtyři hodinky na trajektu nám tak akorát stačí k setřepání veškerého stresu z odjezdu a pracovní e-maily se pomalu začínájí zdát daleko.

Bastia

Než se vydáme do našeho prvního kempu, zastavujeme v Bastii – v íčku bereme adresář kempů, ve starém přístavu večeříme. S padající tmou se vydáváme na cestu přes hory. Měsíc se odráží v moři jako v zrcadle, u silnice vidíme ve tmě první lesknoucí se oči krávy a dole u pobřeží zahýbáme k prvnímu kempu – La Pinéde.

První camp – La Pinéde

S prvními slunečními paprsky se tiše probouzí i borovicový háj plný karavanů, stanů a dřevěných chatiček. Všude kolem to voní jako v našich vzpomínkách na Chorvatsko, vedle v ohradě se pasou koně a v okolí našeho stanu se z ničeho nic objeví malá koťata. Podvazek auta se pro ně stává tou nejlepší skříší a my nejsme schopní zjistit, jestli jsme si některou z nich neodvezli. První snídani na vařiči máme za sebou a vyrážíme vstříc poušti, na jejímž konci nás má čekat nejkrásnější pláž Korsiky s dalším kempem.

 

Plage de Saleccia

O Saleccii jsem se dozvěděla od mého šéfa Ládi, takže jsme dopředu věděli, že cesta nebude jednoduchá. 11 km dlouhá prašná silnice vinoucí se skrz poušť Agriates, po které se prohání leda tak čtyřkolky, mě trošku děsila. Nakonec se ale ukázala jako největší dobrodružství a splněný off-roadový sen každého kluka. Když naše zablácené, zaprášené auto dorazilo do kempu, byla to úleva. „Myslela jsem, že to bude horší,“ říkám recepčnímu, když se nás ptá na cestu. „To je přesně ono – když čekáte nejhorší, přijedete v pohodě, zatímco, když si vysníte idylickou cestičku divočinou, dobelháte se sem zpocení a znechucení.“ Ráj na zemi, který nás čeká za odměnu, je tohle malé „městečko“ – kemp se sotva 50 místy s jedinou restaurací a obchůdkem, který otevírá dvakrát denně, domácí pizza, čerstvé ranní croissanty a pláž jak z Karibiku. Po cestě k ní možná potkáte krávu nebo dvě, ve vodě sem tam zahlédnete průhlednou medůzu, ale pokud chcete někde vypnout hlavu, tak tady. Zůstáváme dvě noci, pijeme víno, cpeme se kozím sýrem a lokálními paštičkami, usínáme v houpací síti za zvuku cikád a necháváme se unášet slanou vodou. Ale i Eva a Adam museli po čase z ráje a my s vidinou teplé sprchy (jedna z mála nevýhod Saleccie jsou totiž hodně hippie umývárny) odjíždíme dál na jih.

      

Calvi a D81B

Městečko Calvi leží na pobřeží a přídavné jméno, kterým byste ho nazvali, by bylo asi malebné. Dávám si tady své první letošní slávky a doplňujeme zásoby v místním supermarketu. Z Calvi do Porta, kde chceme strávit další noc, vedou dvě cesty – modernější D81 vnitrozemím, která je sázkou na jistotu. Lonely Planet nás ale nalákal na alternativu – D81B – úzká silnice mizerné kvality po pobřeží, serpentiny, příkré srázy a žaludek na vodě, ale za to dechberoucí výhledy. Jedem!

Krajina se mění s každou zatáčkou. Chcete-li vidět Afriku, ale neopustit bezpečí Evropy, vydejte se sem. Vysoké, holé borovice s huňatou korunou a za nimi hory přecházející z pastelové růžové do sytě hnědé až rudé, modré nebe bez mráčků a místo zeber a žiraf stojí vedle cesty i uprostřed horské kozy, krávy a divoká prasátka. Africká syrovost se po pár kilometrech mění v Rocky Mountains v syrovost americkou. Ve vnitrozemí si zase nejste jistí, jestli jste se neocitli ve Švýcarsku a jen díky okolní teplotě, která dosahuje 40° C, poznáte, že jste stále na Korsice.

Když dorazíme do Porta, slunce klesá níž a níž, v rychlosti tedy stavíme stan a rozhodujeme se pro spontánní plán – na západ slunce se jedeme podívat do hotelu se zašlou slávou, Roches Rouges, o kterém ve svém průvodci psala Garance. Růžové je všechno – oblaka, nebe, skály, tvářičky náctiletých holčin, které na terase hotelu sedí s pěstěnou maminkou a otcem, který okolo běhá s fotoaparátem. Dvě piva, které nás stojí skoro stejně jako noc v kempu. Jakmile je slunce za horami vyrážíme i my. Večeříme namazanou bagetu skoro za tmy, u cesty, mezi růžovými skalami Les Calanques

OLYMPUS DIGITAL CAMERAOLYMPUS DIGITAL CAMERA  OLYMPUS DIGITAL CAMERAOLYMPUS DIGITAL CAMERA  

Vnitrozemí – koupání v řece a kaštanová vesnička

Naše cesta do vnitrozemí začala koupáním v ledové říční vodě pod klenutým mostem někde v údolí mezi vesničkami Ota a Évisa. Voda byla nádherně studená a v horkém vzduchu se vám ji chtělo celou vypít. Évisa, kde se každoročně nasbírá více než 1000 tun kaštanů, nás přivítala v odpoledním ospalém slunci. Vytoužený oběd v proslulé místní restauraci A Trámula jsme si museli doslova vyprosit – jediných pět stolů na balkónku s výhledem do údolí bylo obsazených. Nakonec nás usadili před restauraci, kde si dva místní staříci vyměňovali každodenní moudra, a naservírovali nám asi nejlepší domácí jídlo, které jsme na Korsice měli. Terinu, místní vepřové, které se rozpadalo na jazyku a kaštanové palačinky s klementinkovou marmeládou. Nevypadalo nijak fancy, spíš naopak, ale lepší jsme si nemohli ani přát.

  

Ajaccio

Do Ajaccia jsme dorazili unavení cestou a už na kraji města jsme věděli, že našim idylickým dnům v divočině je konec. Moderní přímořské letovisko a rozestavenými hotely bylo po horách, řekách a divokých skaliscích trošku zklamání. Ubytovali jsme se v kempu u moře, skočili do vody a usnuli vyčerpáním v houpací síti. Druhý den jsme zkusili najít pláž, kterou doporučovala Garance – Capo di Feno – a hned nás mrzelo, že jsme ji neobjevili dřív. Pohodový plážový chill v barech se surfařskou školou bychom si dali rádi, ale byl čas vyrazit dál.

Jih ostrova

Na jižní špičku ostrova, městečko Bonifacio, jsme dorazili odpoledne. V parnu by se ale objevování města změnilo v mučení, tak jsme se rozhodli nejprve najít kemp. Objeli jsme jich několik a žádný se nám nepozdával. Čím víc hvězd, tím nejen vyšší cena, ale také kýčovitější prostředí – ve stanovém Disneylandu bydlet fakt nechcete. Po dlouhém hledání se na nás usmálo štěstí – v kempu u pláže d’Asciaghju nás za pokladnou uvítala paní s knírkem a čerstvým pečivem.

Noční Bonifacio je plné života. Jih je sice o dost méně malebný než severo-západ, za to turistů sem proudí víc. Na kouzlu městečka to neubírá, ale pověstné útesy, na kterých je postaveno, uvidíte prý nejlépe z lodi. Tak třeba příště :)

  

Poslední den předtím, než jsme se vydali zpátky do Bastie na trajekt, jsme si nechali na odpočinek u moře. Půjčili jsme si kajak a objeli pobřeží v Golfe de Pinarello a večer si oblékli poslední čistý oblečky a vyrazili na jedinou luxusnější večeři. Utratili jsme za ni víc než za všechny kempy dohromady, ale stálo to za to. Při západu slunce, kdy nebe přecházelo z meruňkové do ocelově modré, jsme na verandě, kterou při přílivu skoro omývalo moře, psali pohledy a poslední zážitky do deníku. Krabí krokety s limetou, čerstvé ústřice, rybka a kaštanové tiramisu byly nejlahodnější. Zas tak lahodní ovšem nebyli komáři dopřávající si na nás stejnou hostinu jako my. Utíkáme před nimi z osvětlené verandy zpátky do stanu s plnými bříšky.

  

A zase zpátky na sever

Východní pobřeží a kus vnitrozemí už jsme projeli jen při cestě zpátky na trajekt. Pobřeží a pláže nejsou témeř členité a celý region je celkem placka. Zato vnitrozemí má opravdové kouzlo. Najdete v něm tmavě zelené lesy, vysoké skalní výčnělky a okolí se to hemží sportovci. Příště bychom se rádi vydali na canyoning – zlézání kaňonů a skákání do říčních tůní. Po cestě se zastavujeme ve vesnici Lévia, kde najdeme i malou dílnu na výrobu nožů z damašské oceli.

Co vědět o Korsice:

– neříkejte o korsických krávách, že jsou hubené
– divoká prasátka vlastně tak divoká nejsou, každé z nich prý někomu patří
– ta nejhorší a nejnebezpečnější cesta vás vždy dovede k tomu nejlepšímu
– čím levnější kemp, tím lepší

P.S.

Všechny fotky na super žůžovej OLYMPUS OM-D, cestovatelský deníček s přihrádkami na vzpomínky je značky REMEMBER, stan, který umíme postavit v rekordním čase, je od české značky Hannah, stejně jako spacáky, ve kterých není v noci nikdy zima. Hamaku si H. objednal z utopie stvořené pro snílky – nebo aspoň tak to píšou na stránkách, a co je psáno… Tričko s příběhem mého života koupíte na ZOOTu, růžové plavky tamtéž a slunce v srdíčku a klid v hlavě už si musíte přivézt sami. Howgh!

– thea

You Might Also Like

7 Comments

  • Reply
    Míša
    27.9.2015 at 13:14

    Super článek a hlavně ty fotky! Přesně takový roadtrip tímhle ostrovem chci udělat už asi 5 let, a vlastně si teď říkám, proč na to už tak dlouho nedošlo?:) díky za inspiraci!

    • thea
      Reply
      thea
      27.9.2015 at 14:12

      Dekuju! :) urcite to hecni, je to tam super a neni to tak objeveny jak jiny evropsky mista :)

  • Reply
    OchWey
    28.9.2015 at 12:42

    Krása! Na Korsice jsem byla 2x na 14 dní cestovat, ale stejně jsem některá místa neviděla! Uvažujeme nad tím, dát si letenku/lístek na trajekt na Vánoce. Jen se bojím, že už to tam bude mnohem víc turistické, než si pamatuju z doby před 10 roky, to jsme ještě dělali canyoning sami a bez vybavení a bez agentur :))

    • thea
      Reply
      thea
      30.9.2015 at 11:20

      turistictejsi to bude, ale prijde mi, ze na Korsice se i turistum da casto alespon trochu vyhnout :) hlavne an tom severo-zapade :)

  • Reply
    Evi
    29.9.2015 at 15:08

    Hmm, parádní článek! A ty fotky, krása :))

    • thea
      Reply
      thea
      30.9.2015 at 11:19

      dekuju, bylo to tam skvely :)

  • Reply
    Marie
    1.10.2015 at 9:48

    Super článek, miluji cestovatelské články a fotky! Jediné minus je, že se mi pak chce brečet z toho, že já tam nebyla :D

  • Leave a Reply

    Follow

    Get every new post delivered to your Inbox

    Join other followers: