Nejlepší doba na návštěvu Sněžky? Teď! #mlhavsude

Dole to vypadá na tiché mlhavé odpoledne, ale lanovka jede kvůli větru jen na Růžovou horu. Na vrchol musíme a vlastně i chceme po svých. Nejdřív mrholí, pak už regulérně prší, ale i přesto, že jsme totálně promočení, si užíváme tajemně temné zeleně a nekonečné běloby, která nahradila výhledy. Když tesně pod špičkou Sněžky odolávám větru, který si se mnou mává, jak se mu zachce, myslím na teplou sedačku v kině u filmu Everest a říkám si: „Tohle je oproti tomu pohoda!“

Podzimní výlety jsou parádní v tom, že se jednoduše musíte smířit z nevyzpytatelností přírody. Jinak totiž můžete zůstat sedět doma na zadku. Počasí se mění po hodinách, někdy vás po tváři pohladí zlatavý paprsek, jindy se v údolích válí chomáče mlhového oparu a ještě jindy čvachtáte po bahnité cestě v dešti. Ale vůně lesa je na podzim tak intenzivní, že jí nelze odolat.

Vzala jsem s sebou na výlet nové zimní boty, abych je pořádně otestovala. Na chlupaťoučké roztomilé sněhule mě moc neužije, připadám si v nich ještě mladší, než na kolik vypadám. Radši si vždycky koupím o číslo větší botu a natáhnu vlněné ponožky. Minulý rok jsem si proto zamilovala velbloudí farmářky, letos jsem si vybrala tyhle „vojandy“ neboli pořádný kožený boty se šněrováním od Sorelu (a vnitřním zipem, který dost usnadní obouvání a vyzouvání). A byly fakt super. Vydržely nápory bláta i vody, a to jsem je dokonce zapomněla doma naimpregnovat. Jsou trochu tvrdší, než na co jsem zvyklá, takže mě z nich druhý den bolely docela nohy, ale to je spíš tím, že jsem je předtím vůbec nerozchodila. Minulý víkend jsem je dokonce vyzkoušela ve sněhu v Beskydech. Takže jestli sháníte boty do outdooru, které se nemusíte bát vytáhnout i do města, doporučuju. Začínám být totálně posedlá hezkými a zároveň funkčními kousky a nevadí mi do nich ani investovat o něco víc peněz.

kožené šněrovací boty Sorel koupíte v Baťovi

Oranžová krajina nikoho, ve které jsme si představovali apokalyptickou budoucnost, se s klesáním začala opět měnit v uklidňující zelenou. Mlha, zvuk větru a kapek dopadajících na už tak promočenou bundu nám vyčistily hlavu natolik, že jsme polovinu cesty jen mlčeli a přemýšleli sami nad sebou. A pak se les rozestoupil, cukrová vata se začala rozpouštět a před námi se otevřela farma Růžohorky se svými obřími porcemi. Kachna, zelí a knedlíky nás začaly uspávat stějně jako padající tma za oknem. Cestu lanovkou dolů ve tmě rušil jen neodbytný pán, který se za každou cenu musel právě teď a tady s manželkou dohadovat o trase domů. Co všechno udělá člověk proto, aby se nemusel na chvilku zastavit, vypnout hlavu a nechat se vzduchem unášet dolů setmělým údolím.

Vyrazíte taky?

– thea

You Might Also Like

3 Comments

  • Reply
    Michael
    30.11.2015 at 13:41

    Super super, snad se letos ještě na Sněžku dostanem! A je to přesně tak, lepší než sedět doma na zadku =D..my naposled byli na Kokoříně.

    Btw., mám jednu otázku. Když chci rozkliknout odkaz, hodí mě to nějaký http://www.anrdoezrs.net/links/7605048/type/dlg/….. a vyskočí na mě varování o malware. What’s wrong?

    Prima den,
    Michael
    http://www.ontheleaf.net

  • Reply
    Karolína
    2.12.2015 at 9:56

    Já bych vyrazila klidně hned. Jakmile mi skončí semestr, najdete mě ve vlaku směr Krkonoše :).

    Jinak botky super – líbí se mi farmářky i vojandy. Dobrý výběr

  • Leave a Reply