Jediné předsevzetí, které si letos dám

predsevzeti

Před pár dny jsem narazila na článek jedné expatky žijicí v Čechách, která popisovala rozdíly v přátelských a rodinných setkáváních u nás a jinde. Asi nikoho nezarazí, že my Češi jsme uzavření a málokdy/málokoho si pustíme přes práh našich domovů a to včetně našich blízkých kamarádů. Výjimkou jsou snad jen výjezdy na chatu. A já si uvědomila, že si buď musím obstarat chalupu nebo si musím dát předsevzetí.

Letošní rok jsem strávila s Ikea taškami v ruce. Nejdřív jsem se stěhovala k němu, abychom si po pár měsících našli náš vlastní byt. Byli jsme pořád tak sklíčení tím, že naše „doma“ není zabydlené a perfektní, že jsme si do něj skoro nikoho nezvali. Nadruhou stranu nám spolu bylo natolik útulno, že jsme čímdál míň opouštěli náš domov a chodili ven. Byla jsem zamilovaná, zatáhlá a asociální. A dost možná za to ani žádné stěhování nemohlo, tenhle „problém“ totiž vidím i mezi ostatními.

Kromě Zuz, která pravidelně pořádala holčičí sedánky a my jí pozvání pravidelně rušily, bylo večírků (mých i cizích) v mém okolí jako šafránu. A teď nemám na mysli ten typ, kdy se na baru klopí panáky. Myslím kamarádskou sešlost, kde si opravdu povídáte. Jedna moje kamarádka si dokonce posteskla, že ji Facebook nabídl průřez fotek z letošního roku, který je plný jejích milovaných koček a ne lidí.

Jasně, všichni jsme po práci unavení, všichni se chceme akorát schoulit do klubíčka s tím druhým nebo se rozvalit na gauči a pít v klidu čaj. Málokdo má potom chuť pozvat k sobě bandu kamarádů a starat se o zábavu. Problém je v tom, že večírek u nás znamená uklizený byt, navařené pohoštění a vstup jen pro pozvané, kteří ještě navíc musí cestou k hostitelům koupit lahev vína, aby je ostatní nepomluvili.

Proč to zní tak hrozně dospěle a strojeně? Ty tam jsou doby, kdy jsem vyrážela „do města“ o půlnoci a ještě dál jsou doby, kdy jsme v kteroukoliv dobu a bez ohlášení zvonili na rodiče kamarádů a ptali se, jestli může Káťa ven. Ale neměli bychom občas ten volný večer u knížky vyměnit za koukání na film u kamarádky nebo místo večeře pozvat partu kamarádů a uvařit si ji společně? Došlo mi, že setkání s mými nejmilejšími totiž nemusí nutně předcházet dvě hodiny příprav a uklízení a nebo naopak předznamenávat bolestivou kocovinu den poté. Chci akorát kamarády vídat víc.

Autorka už zmíněného článku závěrem psala, že Češi by měli víc otevřít srdce a díky tomu pak i víc otevřou svoje domovy. Zní to možná pateticky, ale vedle každoročních klasik jako je Více sportu nebo Méně pečiva zařadím do svých předsevzetí i otevřenější dveře pro moje blízké. Míň škrobených večeří a party, které se neobejdou bez Facebook události, ale milá a nedokonalá setkání v podobě společně uvařené večeře, poslední skleničky po večírku nebo kreativního odpoledne s Theou. Hrát si trochu na kámošky ze Sexu ve městě nebo uspořádat party, kvůli který se na vás budou sousedi mračit ve výtahu. Bez stresu, v jakékoliv formě a hlavně – co nejčastěji. Tohle je moje jediný a nejdůležitější předsevzetí pro příští rok.

A jestli vás můj sociální manifest nepřesvědčil, pusťte si tenhle TED talk. A budete žít do sta let ;)

Přeju vám spoustu večeří, party a afterparty s vašimi nejmilejšími!

– rozi

You Might Also Like

7 Comments

  • Reply
    Myyna
    30.12.2015 at 19:11

    Rozi, já mám opačný problém. Večírky bych pořádala klidně pořád a zvala domů lidi, ale oni k nám na ten konec světa do Troji normálně nechtěj :))). (Čti, jsou líní,) Tak to bych si mohla dát předsevzetí, že zřídim příští rok přátelům soukromou taxislužbu asi, nebo co…
    Ale jinak velmi souhlasím s tvým článkem. Díky!
    Mávám z Andalusie :).

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      31.12.2015 at 9:40

      No, ono to asi nebude tou Trójou, někdy je i naše Hradčanská daleko ;)) Jinak Andalusii jsem si zamilovala, tak třeba někdy vykonám spontánní návštěvu já u tebe :)) Pa

  • Reply
    Radka
    30.12.2015 at 22:30

    Tak to je opravdu inspirativní a smysluplné předsevzetí. Spontánní setkání a večírky mi chybí čím dál víc, všichni jsou najednou nějak dospělí, mají moc starostí a všechno je tak organizované…! Kor když člověk žije v lese, to pak přijde selekce těch opravdových přátel tak nějak sama. No nic, přestávám fňukat a taky si sama sobě slibuju,že budu V příštím roce pořádat víc spontánních večírků pro své blízké!

  • Reply
    Eliza
    31.12.2015 at 9:59

    krásný článek!!!:)

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      31.12.2015 at 11:53

      <3

  • Reply
    Makina
    3.1.2016 at 16:14

    Naprosto souhlasím, Rozi. Už nějaký ten rok jsem svázaná studem za naše spodní patra domu, na které se s rekonstrukcí ještě nedostalo, protože dům máme obrovský. A tak na návštěvy jen chodím – jak píšeš, pokud je nezruším. Je třeba se na to víc zaměřit. Přátelé jsou velké bohatství. Tak ať se daří v novém roce plnit si svá předsevzetí!

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      4.1.2016 at 11:46

      Přesně, díky :)

    Leave a Reply

    Follow

    Get every new post delivered to your Inbox

    Join other followers: