Jak se nebát vzdát dreamjobu

img_6380-jpg

Minulý prosinec jsem odešla z dobrého místa v agentuře na nejistou volnou nohu. Pokud před koncem roku řešíte pracovní dilema, třeba vám vnese trochu světla do rozhodování můj příběh nebo některé ze tří úspěšných žen o tom, jak některé dreamjoby nejsou tím, čím se zdají být.

Pracuju přes sedm let v marketingu. Za moji krátkou kariéru jsem prošla několika agenturami/firmami, kde mě to ze začátku děsně bavilo, ale po roce jsem z nich odcházela vyhořelá a svého času mě pocit nenaplněnosti dokonce dohnal na psychoterapeutická sezení. Každý nový „dreamjob” se nakonec změnil ve smutnou realitu.

Nakonec mi došlo, že za moji vyhořelost nemůžou firmy, ale že změnu musím udělat u sebe. Dlouho jsem přemýšlela nad freelancem – být pánem svého času zní strašně lákavě – ale neměla jsem k tomuhle kroku dostatečné sebevědomí. Opustit objektivně dobré zaměstnání pro pocit, že to možná půjde jinak líp, bylo neuvěřitelně těžké rozhodnutí, které jsem promýšlela zhruba půl roku. Postupně se na něj připravovala – snažila jsem se našetřit trochu peněz, aby přechod nebyl tak bolavý, začala jsem „rozhazovat sítě“ a hledala si tak zdroje možných nárazových nebo dlouhodobých příjmů. A jednoho dne podala výpověď.

Po strachu přišel happyend. Mám teď částečný úvazek v agentuře jako externista, pořádám workshopy, víc cestuju. Nestresuju. Možná se teď neplácám po ramenou s ostatními kravaťáky na konferencích, ale za to vedu mnohem kvalitnější život. Ego chvilku trpělo, už ne, duše kvete. Na otázku Jak se máš? neodpovídám tak často Jsem super busy. Přepnout svůj mindset na to, že není vůbec nic špatného na tom mít občas víc volna mi ale trvalo pochopit hodně dlouho. Už neberu každou nabídku jen proto, abych vyplnila posledních pár volných políček ve svém kalendáři. 

Nechci tím říct, že práce ve firmě je špatná, důležité je si ale upřímně zodpovědět, zda vás nynější stav uspokojuje a pokud ne, nebát se nalézt jinou cestu. Práce nemusí být nutné zlo. I když se vždycky kolem vás najde dost hnidopichů, kteří se vašemu rozhodnutí budou posmívat, za ten pocit, že konečně denodenně neškrtám dny do další dovolené, to stojí.

 

Konec dreamjobu

Barbora Kačena – freelancer

Dělala jsem kreativní ředitelku ZOOTu. Vymýšlela reklamy, kampaně, hlídala, aby byla ZOOTí identita a jazyk konzistentí a milované, vedla tým copíků, kreativců a grafiků. Pracovala jsem s lidma, které miluju, ve firmě, která vám dává prostor a svobodu. Dream job. Ale taky konstantní stres, sezení před počítačem, pocit, že nikdy neni nic dokončené, a hledání vlastního smyslu. Trvalo mi to dlouho a bylo to sakra těžké, ale nakonec jsem se rozhodla odejít. Je to takový experiment, jestli lze žít jinak, než že ráno vstanu, sednu si před počítač, celý den se před ním stresuju a večer od něj odejdu a vyčerpáním usnu. Troufám si totiž věřit v to, že život nabízí trochu víc. Chci psát knížky, dělat jógu a pomáhat lidem, byznysu i světu krystalizovat vize a hodnoty. Jestli se tím můžu uživit? To je otázka, která následuje až za tou nejdůležitejší: Co ve svém životě opravdu potřebuju a chci?

 

Markéta Jinochová – ilustrátorka a grafička By Myyna

Za svůj život jsem prošla spoustou zaměstnání, která mě buď trochu, nebo trochu víc nebavily, ale vzhledem k mému nepraktickému uměleckému vzdělání jsem si myslela, že nemám jinou možnost. Jednu dobu jsem dokonce pracovala v marketingu pro jednu velkou českou firmu, ale nakonec jsem skončila jako webdesigner a kodér, což byla práce, která mě bavila, ale to tempo bylo naprosto neúnosné a časem by mne to dokonale semlelo, kdybych nezjistila, že mne chybí práce rukama, kreslení, grafika, malování a že mám silnou potřebu to začít zase dělat. Takže jsem opustila luxusně placené zaměstnání a zatím jsem ani jednou nelitovala, protože svoboda je pro mne nejvíc. Sice to znamená tvrdě makat, a rozhodně víc, než osm hodin denně, být si vlastním managerem, produkční, sekretářkou a kreativcem, ale ten pocit, že dělám to, co chci, je k nezaplacení. Naštěstí mi nechybí sebekázeň a tak můžu po třech letech říct, že se mi postupně daří naplňovat svůj sen, i když je to občas řehole.

 

Anit Nosková – šéfredaktorka Fashionbook.cz a PR na volné noze

Věřím, že všechno je propojené. Začala jsem pracovat v módě, protože vzhled byl v systému hodnot od rodičů docela vysoko na žebříčku. Nevím, zda bych si dnes vybrala stejnou profesi, ale kreativita, co módní průmysl nabízel, mě oslovovala. Dnes mě mnohem víc zajímá psychologie i sémiotika módy. Pracovala jsem v nejrůznějších redakcích od 19 let. Byla jsem kreativní, nadšená, hodně tvrdě pracující, motivovaná, ale taky jsem strašně špatně nesla negativní zpětnou vazbu, špatné vztahy v kolektivu, manipulaci a když někdo ranil moje ego. Což se dělo pořád. Fatálně jsem prožívala své neúspěchy a šíleně moc bažila po uznání. Chtěla jsem být šéfredaktorka Vogue, abych si mohla dovolit být stejně blahosklonně arogantní jako nejmenovaní kolegové z časopisů, moc dobře víte, že myslím právě vás. Po letech psychoanalýzy i koučinku nepotřebuju dosahovat tyhle mety. Pracuju jako freelancer. Nikdy nevím, jestli zajímavější a lépe placený projekt už není za rohem, zda konečně dorazí faktura. Co se mnou bude, kdy přistane další práce? Kdy přestanu tolik pracovat? Jedno vím ale jistě. Život je moc krátký na to, abyste se trápili věcmi, co jdou změnit. Vypněte si mobil, jdětě na procházku a zeptejte se sami sebe, z čeho naposledy jste měli vážně radost. A to dělejte, i když to nepůjde hned, i když budete muset riskovat. Už jsem říkala, že jsem nevyléčitelný idealista?

 

Vzpomínám si na skvělý blogpost od Pavlíny o alternativních (pracovních) realitách. Mojí je vlastnit kavárnu. Jaká by byla vaše odpověď na otázku Co bys dělal/a, kdyby bylo možné úplně všechno? A zkusíte jít tomu aspoň trochu naproti?

You Might Also Like

14 Comments

  • Reply
    Ivana
    4.12.2016 at 16:37

    Skvělej článek, díky za něj :-)))

  • Reply
    Anka
    4.12.2016 at 17:01

    Tak tenhle článek je voda na můj mlýn a volná noha můj ultimate dream job, chjo. Nepokrytě všem výše závidím tu odvahu a schopnosti, protože ani jedno nemám. Asi si to vytisknu a cca deset let budu číst jednou týdně před spaním, třeba to bude mít nějakej efekt :D

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      4.12.2016 at 17:02

      Já se toho bála šíleně moc! Takže nejvíc držím palce *

      • Reply
        Anka
        5.12.2016 at 19:50

        Děkuji Rozi, snad se tam jednou fakt dopracuju :)

    • Reply
      Sylvie Zuskarova
      4.12.2016 at 20:13

      Doporucuji vyvesit si to na dvere na zachod do urovni oci.. prectes si to kazdy den po probuzeni.. az si jednou reknes „a co..jdu uz konecne do toho“ :-)

      • Reply
        Katka
        4.12.2016 at 22:44

        Dle mojí zkušenosti je strach ze změny vždycky horší než změna samotná. I když uznávám, že v mém případě už změna mohla být jen k lepšímu. Samozřejmě nejde skočit do neznáma,zvlášť když nemáte finanční rezervu. Ale kdo chce pracovat, práci si najde. A jednou z výhod mého věku je to, že už vím, co chci a co ne a neřeším, co si o tom myslí ostatní. Oni nežijí můj život, já ano.

      • Reply
        Anka
        5.12.2016 at 19:45

        To už tak patnáct let plánuju s francouzskou gramatikou :D

  • Reply
    Katka
    4.12.2016 at 18:59

    Já jsem asi před 7 lety ve stejnou dobu odcházela z místa, které bylo spíš nightmare než dreamjob. Ale jak říkali moji tehdejší kolegové, známé zlo je pro většinu lidí přijatelnéjší než nejistota jako taková. Well, jak pro koho. Pracuji jako učitelka, takže moje finanční realita je jiná než většiny vašich přispěvatelek, ale vidím, že problémy řešíme podobné. Je mi 40 a už nechci plýtvat svým časem v práci, kde jsem nešťastná. A taky jsem zjistila, jak osvobozující je říct: ne, v tomhle nesmyslu já pokračovat nebudu. Odešla jsem ze soukromého víceletého gymnázia na ZŠ, takže zdánlivě jsem si pohoršila. Z paní profesorky je paní učitelka. Ale mě moje práce zase baví a mám pocit, že má smysl. A díky za každý článek, který se týká něčeho jiného než délky sukně, ofiny ane selfie. Well done, ladies.

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      4.12.2016 at 19:36

      Děkuju za sdílení, jste moc statečná! Přeju hodně spokojenosti :)

  • Reply
    Market
    5.12.2016 at 0:05

    Moc hezký článek, inspirativní. Díky:-). Snad i mně se to jednou podaří. Už vím, že po návratu kolegyně z mateřské v srpnu, mně můj nucený odchod z fajn a dobře placené práce může namířit tím směrem a dát mně možnost konečně s tím něco udělat a osamostatnit se a být pánem svého času. Držte mně palce:-).

  • Reply
    Iva
    5.12.2016 at 12:30

    Krásná pravda! Článek mě nastartoval při pondělním ránu.

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      5.12.2016 at 16:32

      Jeee, díky Ivi *

  • Reply
    Eliza
    6.12.2016 at 22:05

    Skvělý článek!!!

    • Rozi
      Reply
      Rozi
      7.12.2016 at 10:35

      Děkuju Eli *

    Leave a Reply